KLASIFIKACE A NÁPLŇ OBORU

1.1. Název oboru:

Dermatovenerologie

Číslo odbornosti dle vyhlášky MZ č. 134/1998 Sb: Odbornost 404, 405 a 406

1.2. Definice, předmět a cíl oboru:

Tato nově předkládaná koncepce oboru dermatovenerologie sleduje praktickou náplň oboru v zemích Evropské unie a byla konzultována se členy výboru The European Academy of Dermatology and Venereology.

Definice

Dermatovenerologie je základním lékařským oborem ve všech zemích Evropské unie.

Zabývá se prevencí, diagnostikou, diferenciální diagnostikou, léčením, dispenzarizací, depistáží, epidemiologickým šetřením, posudkovou činností, edukací a výzkumem nemocí kůže, kožních adnex, podkoží a přechodných orificiálních sliznic, ale i vnitřních orgánů, pokud souvisejí jejich patologické stavy s kožními a slizničními projevy. Dermatovenerologie je jednotným lékařským oborem, zahrnujícím jak choroby kůže, jejich adnex a přechodných sliznic (dermatologie), tak choroby venerické resp. sexuálně přenosné, tj. STD (venerologie). Onemocnění venerická se manifestují, stejně jako onemocnění kožní, na kůži, jejich adnexech a přechodných sliznicích, proto je venerologie nedílnou součástí dermatologie a současně výhradní činností oboru dermatovenerologie. Historicky se obě součásti oboru vyvíjely společně.

Dermatovenerologie je obor, jež svou pozornost věnuje kterékoliv věkové kategorii, tj. od novorozeneckého věku do stáří. Choroby kožní a pohlavní patří mezi nečastější onemocnění vůbec (každý 3. – 5. nemocný přichází k praktickému lékaři s kožním problémem). Kožní nemoci z povolání jsou nejčastějšími profesionálními chorobami. Kožní a venerické choroby mají trvale stoupající incidenci.

Předmět a cíle oboru

Současné pojetí oboru dermatovenerologie chápe kůži jako orgán vybavený množstvím jedinečných a komplexních biologických funkcí, nezbytných pro přežití jedince i člověka jako biologického druhu.

Předmětem oboru je studium stavby a fyziologických funkcí zdravé kůže, zjišťování prevalence, incidence, etiopatogeneze kožních a pohlavních chorob, jejich diagnostika (klinická, laboratorní a pomocná vyšetření), léčení, dispenzarizace, prevence, profylaxe a dokumentace kožních a pohlavních nemocí. Obor se spolupodílí na organizaci a tvorbě zákonných ustanovení. Obor musí zajišťovat i potřebnou úroveň znalostí a možností ochrany obyvatelstva státu či spojenců při napadení. Nedílnou součástí oboru je výzkum (aplikovaný, ověřování účinnosti nových diagnostických a léčebných postupů), výuka a osvěta.

Konkrétní úkoly a metody oboru

Současný vědecký výzkum přináší stále nové doklady o vztazích kůže především k interním chorobám, ke zhoršování životního prostředí, stresu a dalším civilizačním vlivům. Chorobné změny kůže přímo souvisí s vlivy zevního prostředí, ale i s poruchami funkce jiných systémů organismu.

Dermatologie zaměřuje pozornost zejména na poruchy kůže, podkoží, kožních adnex a přechodných orificiálních sliznic (dále jen “kůže”). Rozumí se tím zejména choroby a stavy ze zevních příčin (mechanických, chemických, aktinických), nemoce z kontaktu či infekce vyššími organismy, artropody, červy, prvoky, houbami, baktériemi a viry. Dále se zabývá skupinou zánětů kůže včetně alergických (skupina dermatitid, zejména atopická, kopřivka, lékové exantémy, pruritus). Ekonomicky závažné jsou kožní nemoci z povolání, autoimunitní choroby s kožními a slizničními projevy, poruchy keratinizace (především lupénka), komplexní léčba vředů a chronických ran, choroby pojiva a tukové tkáně, poruchy pigmentace, choroby kožních adnex, tj. vlasů, nehtů, mazových (akné) a potních žláz. Rozsáhlá skupina nemocí souvisí s poruchami metabolismu a žláz s vnitřní sekrecí. Obor se zabývá dále kožními chorobami z poruch cirkulace (arteriální, venózní i lymfatické) a vývojovými poruchami kůže (kdy je důležitá především diagnostika a dispenzarizace pigmentových névů). Prioritu v diagnostice, prevenci i léčbě představují přednádorové stavy, paraneoplastické projevy na kůži a sliznicích, všechny typy kožních nádorů (benigní nádory, nádory in situ, maligní kožní nádory, pseudolymfomy a lymfomy). Svá specifika mají kožní choroby dětského věku, kožní změny a choroby ve stáří. Stále významnějšími se stávají importované kožní infekce.

V diagnostice kožních a venerických onemocnění se uplatňují metody mikrobiologic-ké, parazitologické, patologické, biochemické, imunologické, alergologické, stejně jako vyšetřovací metody styčných oborů (např. angiologické, urologické, gynekologické atd.)

Léčebné postupy v dermatovenerologii využívají všech možností celkové a místní léčby - topická i systémově podaná léčiva (včetně imunosupresiv, imunomodulancií, chemoterapeutik, cytostatik aj.), dermatologické fyzikální metody, dermatologická chirurgie, dietetika, léčba lázeňská i klimatická. Vzhledem k multifaktoriální příčině dermatóz, jejich léčby i prevence je nedílnou součástí oboru i biologická psychosomatika (jež se věnuje problematice psychosomatických kožních onemocnění). Protože kůže je důležitým orgánem i z hlediska estetického a psychosexuálního, je předmětem také korekce vzhledových vad kůže (konzervativní, fyzikální, chemická, chirurgická).

Častá souvislost či současný výskyt nemocí kůže a sliznic jsou předmětem diagnostiky a léčby nemocí na spojivkách, rtech, dásních, v ústech, na jazyku, ve vagině, anu, uretře. Tyto patologické stavy tvoří plynulý přechod k problematice venerologie. Z důvodů řešení násled-ků infekcí a problematiky některých syndromů se obor zabývá také poruchami mužské plod-nosti, tj. andrologií (která se vyvinula historicky v rámci oboru dermatovenerologie).

Venerologie se zabývá studiem klasických pohlavních nemocí, sexuálně přenosných chorob /STD/ a nevenerických chorob genitálu. Zahrnuje diagnostiku, léčbu a prevenci STD, vyšetřování zdrojů a kontaktů (epidemiologické šetření a venerologická depistáž), dispenzari-zaci osob s rizikových sexuálním chováním a sběr dat pro statistické vyhodnocení situace. Provádí:

• odběr biologického materiálu pro mikroskopické vyšetření v optickém a zástinovém mik-roskopu, pro kultivační vyšetření, pro hybridizační metody, sérologická vyšetření, odběr prostatického sekretu,
• přípravu a hodnocení mikroskopických preparátů ,
• kultivační vyšetření, testování citlivosti N. gonorrhoeae, kvasné zkoušky, testy na průkaz laktamázy, metody imunologické a imunogenetické identifikace, PCR atd., což je rozvíje-no v plném rozsahu na pracovištích krajského nebo fakultního typu, na nižších stupních podle kvalifikace a možností ve spolupráci s jinými subjekty,
• sérologické vyšetření (treponemové a netreponemové testy aj.),
• doporučení vyšetření anti-HIV protilátek u osob s pohlavně přenosnými nemocemi, pora-denství před a po testování, diagnostika a léčba dermatovenerologické symptomatologie HIV/AIDS,
• prevence vrozené syfilidy,
• hlášení onemocnění pohlavně přenášenou chorobou, podezření, ohrožení a úmrtí na poh-lavně přenášenou chorobu, depistáž a evidence,
• státní dozor ve venerologii ve spolupráci s epidemiologickou službou, aktivní účast v legislativě,
• výchova depistážních sester a ostatních zdravotnických pracovníků.

V rámci oboru dermatovenerologie se vyvinuly následující subspecializace, které odpovídají praxi v zemích Evropské unie:

1. Dětská dermatologie
2. Dermatologická alergologie a imunologie
3. Profesionální dermatózy
4. Dermatologická histopatologie
5. Dermatologická fotobiologie
6. Dermatologická mykologie
7. Dermatologická onkologie
8. Dermatologická angiologie
9. Dermatologická chirurgie a korektivní dermatologie
10. Andrologie

Obsahem těchto subspecializací jsou tyto konkrétní úkoly, metody, činnosti:

1.   Dětská dermatologie

Pečuje o dětskou kůži od novorozeneckého období do 18 let věku dítěte. Zabývá se morfologickými a funkčními vlastnostmi kůže v průběhu vývoje dítěte. Realizuje metody korektivní dermatologie vhodné u dětí. Věnuje se výzkumu kůže v průběhu vývoje dítěte. Věnuje se:

• diagnostickým a léčebným postupům užívaným v dětského věku,
• diagnosticky obtížným a vzácným genodermatózám (ichtyózy, epidermolýzy, ektodermál-ní dysplázie aj.), vrozeným a získaným imunodefektům, autoimunitním onemocněním, vrozeným vadám kožních adnex, kožním projevům endokrinopatií a metabolických poruch, atopické dermatitidě aj. alergickým chorobám, psoriáze, infekčním onemocněním v dětském věku, citlivé problematice onkologických a venerických onemocnění u dětí,
• specifické problematice zevní terapie s ohledem na fyziologický vývoj dítěte,
• dispenzarizaci dětí s chronickými a vrozenými kožními chorobami a melanocytárními afekcemi u dětí,
• výběru vhodného povolání u dětí s chronickými dermatózami.

Zabývá se chorobami, v jejichž etiopatogenezi se uplatňují mechanismy imunopatologické včetně alergických. V rámci diagnostiky a terapie provádí:

• diagnostiku a diferenciální diagnostiku dermatitid, kopřivek
• alergologickou anamnézu a klinické vyšetření,
• dermatologické vyšetření dle charakteru onemocnění (epikutánní, skarifikační, prick, intradermální testy, funkční kožní zkoušky, zkoušky eliminační a expoziční),
• vyšetření laboratorní z diferenciálně diagnostických důvodů (včetně specifických IgE protilátek),
• cytologické (Tzanck), histopatologické a imunofluorescenční vyšetření,
• stanovování autoprotilátek u puchýřnatých chorob, automimunitních onemocnění pojiva
• moderní léčebné metody (imunosuprese, imunomodulace, pulzní terapie aj.)
• dispenzarizaci těžkých forem atopické dermatitidy, alergických a autoimunitních chorob (pemfigus, pemfigiod, dermatitis herpetiformis, sklerodermie, lupus erythematodes aj.).

Zkoumá kožní onemocnění vzniklá v souvislosti s výkonem povolání. Provádí:

• zjišťování nepříznivých faktorů působících na kůži v pracovním procesu, jež jsou fyzikál-ní, chemické a biologické povahy (spolupracuje s bezpečnostními techniky závodu, lékaři závodní preventivní péče a hygienickou službou),
• vyšetření laboratorní aj. dle charakteru dermatózy z diferenciálně diagnostických důvodů,
• konzultace při zařazování pacientů s různými dermatózami do pracovního procesu a do u-čebních oborů ve spolupráci s lékaři závodní preventivní péče a lékaři dorostovými,
• posuzování souvislosti vzniku dermatóz s výkonem povolání ve spolupráci s klinikami či odděleními pracovního lékařství (včetně posudkové činnosti soudně znalecké),
• návrhy odškodnění profesionálních dermatóz s výkonem povolání ve spolupráci s klini-kami či odděleními pracovního lékařství,
• dispenzární péči.

Je základní pomocnou diagnostickou metodou v dermatovenerologii, která je u celé řady kožních chorob zásadním vyšetřením, určujícím diagnózu, a tím i následný vyšetřovací a lé-čebný postup. Jedinečnost kůže jako orgánu a variabilita morfologie jejich chorobných proje-vů vyžaduje spojení maximální erudice v klinické dermatovenerologii s erudicí dermatohisto-patologickou. Význam dermatologické histopatologie netkví jen v diagnostice, ale též ve výz-kumu etiopatogeneze chorob kůže, jejich adnex i přechodných sliznic. Předmětem je:

• zpracovávání vzorků kůže, sliznic (event. fascie) z probatorních či terapeutických excizí a z obsahu puchýřů,
• rutinní diagnostické histopatologické vyšetření (základní i speciální barvení),
• speciální vyšetřovací metody – vyšetření imunofluorescenční (přímá i nepřímá imunofluo-rescence, spli-skin), imunohistochemické a elektronmikroskopické,
• diagnostické zhodnocení takto připravených preparátů ve světelném, fluorescenčním, event. elektronovém mikroskopu,
• pořádání mezioborových konferencí,
• fotodokumentace významných nálezů,
• archivace vzorků.

Znalosti dermatovenerologa ve specializaci dermatologické histopatologie mají dvojí úroveň:

1. základní znalosti jsou povinnou součástí atestační zkoušky a jejich procvičování je organizováno v rámci katedry dermatovenerologie IPVZ na dermatologických klinikách a pracovištích vybavených dermatohistopatologickou laboratoří,
2. aktivní diagnostická činnost v této disciplíně je podmíněna získáním Osvědčení IPVZ. K tomu musí dermatovenerolog asplnit podmínky, na kterých se dohodly katedry IPVZ zainteresovaných společností – dermatovenerologie a patologické anatomie. Tyto podmínky plně respektují nezbytnost dlouhodobé intenzivní přípravy dermatovenerologů i kooperace se zkušenými patology při praktické diagnostické činnosti. Tím je zaručena maximální míra znalostí a zkušeností z obou oborů pro diagnostickou a výzkumnou činnost a jsou splněny optimální podmínky pro péči o pacienty.

5.   Dermatologická fotobiologie

Zabývá se diagnostikou a léčbou fotodermatóz, využívá léčebných účinků světla (ultra-fialového a viditelného) při tzv. fototerapii, fotochemoterapii, fotoferéze (neboli extrakorpo-rální fotochemoterapii), fotodynamické léčbě včetně kombinovaných metod s aplikací extern či koupelí a desenzibilizačních postupů v léčbě kožních onemocnění. Dále se zabývá léčbou pomocí Buckyho paprsků a infračerveného světla. Provádí:

• diagnostické postupy laboratorní (např. stanovování porfyrinů), fototesty prahové (mini-mální erytémová dávka), nadprahové (provokační), vyšetřování spektrální citlivosti kůže (monochromátory), dozimetrii zářičů,
• terapii kožních nemocí světlem (fototerapii UVA, SUP, UVB-312 nm, UVA1, balneofoto-terapie, PUVA, re-PUVA, fotoferéza aj.)
• terapii kožních nemocí a vzhledových vad lasery (včetně laserů s vysokým výkonem),
• dispenzární péči (úměrnou riziku trvalého poškození kůže světlem),
• poradenství a osvětovou činnost,
• fotoprotektivní opatření.

Zabývá se diagnostikou, léčbou a prevencí mykotických infekcí kůže, kožních adnex a orificiálních sliznic. Do problematiky dermatologické mykologie nespadají mykózy subku-tánní, orgánové a systémové, ani mykologický dozor nad rizikovými pacienty. Zahrnuje:

• vyšetření klinické, vyšetření Woodovou lampou,
• odběr materiálu z kůže, nehtů, vlasů a sliznic,
• mikroskopické vyšetření - louhový preparát, vyšetření fluorescenčním mikroskopem,
• mykologickou kultivaci, identifikaci dermatofyt, kvasinek a plísní zhotovováním preparátů z kultur, mikrokultury, kultivaci na speciálních půdách,
• volbu optimální terapie místní nebo celkové s následnou profylaxí, prevencí recidiv,
• ověřování nových laboratorních metod a ověřování účinnosti nových antimykotik,
• osvětovou činnost (vzhledem k vysoké četnosti výskytu dermato- a onychomykóz).

Zabývá se širokou problematikou kožních nádorů – diagnostikou, prevencí a léčbou. Předmětem je:

- klinická, laboratorní, přístrojová diagnostika, komplexní léčba a dispenzarizace přednádorových stavů a nádorů kůže a slizničních přechodů se zvláštním zaměřením na pigmentové léze (v tzv. melanomových či onkologických poradnách, zřizovaných při krajském lůžkovém kožním oddělení / klinice),

• staging, grading a terapie nádorových onemocnění kůže postupy chirurgicko-plastickými, chemoterapií, fotochemoterapií, extrakorporální fotochemoterapií, fotodynamickou terapií, imunomodulací apod.,
• diagnostika a léčba sekundárních kožních nádorů a paraneoplastických dermatóz,
• dispenzarizace nemocných s kožními karcinomy, s melanomy a kožními lymfomy a premaligními afekcemi,
• osvětová činnost zaměřená na fotoprotekci,
• fotodokumentace kožních nádorů.

Zabývá se prevencí, diagnostikou, konzervativní a aktivní léčbou cévních onemocnění ve vztahu ke kůži. Maximální pozornost věnuje onemocnění žil dolních končetin, hemoroidální-ho plexu a poruchám mízního oběhu. Předmětem je:

• klinické vyšetření tepenného, žilního a mízního systému,
• diagnostika kožní nemocí kožních arterií (periarteritis, vasculitis, endarteritis, m. Ray-naud), arteriol (arteriolotis allergica), kapilár (teleangiectasie, acrocyanosis, livedo, capi-llaritis, purpura a hemoragie),
• podpora a upřesnění klinických nálezů neinvazivními diagnotickými metodami (CW Doppler, duplexní sonografie, digitální fotopletysmografie, okluzivní pletysmografie aj.),
• indikace invazivních vyšetřovacích metod (angiografie, flebografie, lymfoscintigrafie aj.),
• diferenciace supra- a subfasciální chronické žilní insuficience (CVI) , mapování transfas-ciálních refluxů, stanovení funkčního stavu hlubokého žilního systému,
• určení optimálního léčebného postupu, tj. aktivní a suprafasciální CVI,
• skleroterapie všech vhodných typů varixů, terapie varixů laserem, ambulantní flebekto-mie, při vhodném personálním a technickém vybavení i kompletní operační léčba varixů, včetně výkonů endoskopických, incize varixů při flebitidě,
• indikace a určení typu vhodné komprese,
• komplexní léčba bércových vředů venózni i jiné etiolologie, např. zesílenou kompresí dle Holana, komplexní léčba chronických ran v libovolné lokalizaci,
• diagnostika a komplexní terapie lymfedému včetně manuální a přístrojové lymfodrenáže, antifibrotických hmatů, cvičení s bandáží, obstřiky hyaluronidázou,
• proktologické vyšetření fenestrovaným proktoskopem a terapie hemoroidálního syndro-mu, fissur (injekční, infrakoagulace, ligatury), incize trombotizovaného hemoroidu.

9.   Dermatologická chirurgie a korektivní dermatologie

Dermatologická chirurgie řeší zejména nádorové a přednádorové stavy na kůži a slizni-cích, korektivní dermatologie se věnuje diagnostice, léčbě a prevenci esteticky rušivých proje-vů na kůži či v podkoží, vrozených i získaných. Zahrnují:

• bioptický odběr tkáně z kůže a podkoží,
• drobné léčebné dermatochirurgické zákroky (incize, abraze, exkochleace, kyretáž, kryali-zace, elektrokauterizace aj.),
• chirurgická léčba cyst, kožních nádorů benigních i maligních a jiných patologických stavů kůže a podkoží včetně plasticko-chirurgických výkonů,
• dermatochirurgické výkony prováděné laserem,
• dermabraze, liposukce a jiné přístrojové zákroky na kůži a podkoží,
• operační zákroky na nehtech a jejich okolí, na genitálu,
• operační výkony v dermatologické angiologii a proktologii, včetně léčby kožních vředů transplantací,
• dermatochirurgická korekce funkčních a vzhledových vad včetně změn způsobených stárnutím a benigních kožních nádorů kosmeticky významných, transplantace vlasů,
• korektivně dermatologické zákroky neoperační (chemický peeling, depilace, korekce nadměrného ochlupení, tetováží, vrásek a jizev implantáty, botulotoxinem aj.),
• kosmetické prostředky a jejich posuzování objektivními metodami (transepidermální ztráta vody, elasticita, produkce mazu, korneometrie, magnetická rezonance kožního povrchu, sonografie kůže atd.),
• fotodokumentace.

Zabývá se diagnostikou, léčbou a výzkumem poruch mužské plodnosti. Rozsah této sub-specializace není přesně definován, ale věnuje se zejména organickým příčinám poruch repro-dukce u mužů. Vzhledem k tomu, že převážná část těchto příčin je infekčního původu, je zde přímý vztah k pohlavním chorobám, resp. STD. Předmětem subspecializace jsou:

• chorobné stavy vrozené (Klinefelterův syndrom, Wernerův sy., None-Milroy-Meige sy., Rothmundův sy. aj., anorchie, poruchy vývoje zevního genitálu. Z poruch získaných např. insuficience Leydigových buněk a tubulů, extratestikulární a endokrinologické poruchy,
• vyšetření ejakulátu (morfologicky, biochemicky, mikrobiologicky, geneticky a imunolo-gicky), vyšetření bioptické, termografické, flebografické, sonografické, vyšetření fertility,
• řešení nebo návrh léčby onemocnění penisu, uretry, testes, semenných žláz, prostaty a skrota s cílem zlepšení přirozené fertility nebo řešení metodami asistované reprodukce,
• spolupráce s psychiatrem a gynekologem,
• diagnostika a léčba onemocnění prsů u mužů.

1.3. Vymezení činnosti oboru

2.   Skupiny výkonů podle Seznamu pro ambulantní a lůžkovou péči:
      příloha č. 2.

Dermatovenerologie je základním, interdisciplinárním oborem, který v posledních desetiletích díky pokrokům v molekulární biologii a imunologii je široce rozvíjen a jehož léčebné metody se velmi rozšířily a změnily – většinu nemocných je možné léčit ambulantně, event, v denních stacionářích, ale za podmínky perfektně vybavených ambulancí a vlastního komplementu, kde je možné realizovat léčebné postupy (specializované ambulance pro všechny subspecializace dermatovenerologie, operační sál, fototerapeutické ambulance či stacionáře atd.).

Důvodem k hospitalizaci jsou zejména těžké formy onemocnění, refrakterní na ambu-lantní terapii nebo taková, kde léčba za hospitalizace je účinnější; komplexní vyšetření, jež nelze ambulantně provést; léčba je možná pouze během hospitalizace; je nutno eliminovat vliv pracovního či domácího prostředí; zlepšit kožní nález před nástupem do lázní, před ope-rací apod. Mezi nejčastější důvody k hospitalizaci patří acne vulgaris (zahájení celkové tera-pie), generalizované, lokalizované torpidní dermatitidy, generalizovaná a pustulózní psoriáza, bércové vředy ke krátkodobé hospitalizaci k vyčištění vředů pomocí moderních metod a ná-cviku dalšího ošetřování, kožní nádory, zejména melanom, k operaci, k zahájení indukční adjuvantní terapie; infekční kožní choroby (herpes zoster ophthalmicus, generalisatus, eczema herpeticatum, terapie chronických forem lymeské boreliózy či boreliózy v graviditě, svrab, erysipel, hluboké mykózy, pyodermie s těžkým průběhem apod.); tzv. kolagenózy, vaskuliti-dy, jiná automiunitní, zejména puchýřnatá onemocnění (pemfigus atd.), závažné lékové exan-témy, kopřivky; paraneoplastické projevy; venerická onemocnění (především syfilida). U dětí navíc skupina dermatitid (atopické), psoriáza, vyšetření a léčba genodermatóz, nácvik ošetřovacího postupu rodičem.

Mezioborové výkony, výhradní oborová kompetence:

Mezioborových výkonů je většina, což je dáno interdisciplinární povahou dermatove-nerologie. Ve výhradní oborové kompetenci by měly zůstat:

1. epikutánní testy (z důvodu nesnadné interpretace bez dermatologické erudice),
2. fototerapie UV světlem (jiný obor ji neprovádí s důrazem na prevenci nádorů, nutnost evidence celoživotní expozice),
3. venerologie (byla a je výhradní činností vzhledem k společenské závažnosti STD)

1. Dermatitis atopica
2. Dermatitis herpetiformis Duhring
3. Erysipelas
4. Fotochemoterapie
5. Fotodynamická léčba*)
6. Herpes zoster
7. Kontaktní ekzém- dermatitida, zjišťování profesionality
8. Lasery v dermatologii
9. Scabies
10. Melanoma*)
11. Pemphigoid
12. Pemphigus vulgaris
13. Porphyria cutanea tarda
14. Psoriasis
15. Sexuálně přenosné choroby*)
16. Ulcus cruris venosum*)

*) tyto standardy byly publikovány ve Věstníku MZ ČR, prosinec 1997, částka 10

Rozpracovány jsou dále tyto standardy:

1. Akné
2. Benigní kožní nádory
3. Erytrodermie
4. Fotodermatózy
5. Choroby cév
6. Choroby pojiva
7. Choroby nehtů
8. Choroby vlasů
9. Kopřivka a angioedém
10. Lékové exantémy
11. Lichen planus
12. Maligní kožní nádory
13. Nevenerické choroby genitálu
14. Onemocnění dutiny ústní
15. Onychomykóza
16. Poruchy keratinizace
17. Prekancerózy
18. Prurigo a pruritus
19. Pyodermie kromě eryzipelu
20. Lupus erythematodes
21. Virová kožní onemocnění kromě herpes zoster
22. Vitiligo
23. Kožní choroby ze zevních příčin

Navrhované standardy:

Posudková činnost v dermatovenerologii
Prevence kožních chorob

• Instrukce MZ ČSR, FMNO, FMV, MV ČSR a MS ČSR č. 1/1986
• Věstník vlády pro NV, o klasifikaci tuberkulózy a jiných mykobakterióz a poskytování dispenzární péče v oboru tuberkulózy a respiračních nemocí
• Vyhláška MZ ČR č. 225/1996 Sb.
• Závazné opatření MZ ČSR č. 30/1968 Věstníku MZ (reg. v částce 51/1968 Sb.)
• Vyhláška MZ ČR č. 225/1996 Sb.
• Výnos MZ ČSR č. 3/1989 Věst. MZSV ČSR, o dispenzární péči o nemocné s přednádorovými stavy a novotvary a o povinném hlášení novotvarů (reg. v částce 19/1988 Sb.)
• Vyhláška MZ ČSR č. 91/1984 Sb., ve znění vyhlášky MZSV ČSR č. 204/1988 Sb.
• Vyhláška MZ ČR č. 225/1996 Sb.
• Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění
• Vyhláška č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolení a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají
• Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů

A (MZ) 1-01: roční výkaz o činnosti zdravotnických zařízení – A032 dermatovenerologie

Dále jako ostatní obory:
E ( MZ)1-04, 2-04, 3-02, 4-01, 5-01, 6-04
L (MZ) 1-02, 2-01
T (MZ) 1-01
V (MZ) 1-01 (roční výkaz zdr. péče - cizinci, od roku 2000)

Z (MZ) 1-99 – (NZIS 0085), (NZIS 0095), (NZIS 0104) – hlášení vzniku zdrav. zařízení
Z (MZ) 3-12 – hlášení hospitalizace

1. Statistická zjišťování
2. Povinná hlášení
3. Povinná hlášení - resortní předpisy

• Instrukce MZ ČSR, FMNO, FMV, MV ČSR a MS ČSR č. 1/1986
• Věstník vlády pro NV, o klasifikaci tuberkulózy a jiných mykobakterióz a pokytování dispenzární péče v oboru tuberkulózy a respiračních nemocí
• Vyhláška MZ ČR č. 225/1996 Sb.

• Závazné opatření MZ ČSR č. 30/1968 Věstníku MZ (reg. V částce 51/1968 Sb.)
• Vyhláška MZ ČR č. 225/1996 Sb.

• Výnos MZ ČSR č. 3/1989 Věst. MZSV ČSR, o dispenzární péči o nemocné s přednádorovými stavy a novotvary a o povinném hlášení novotvarů (reg. v částce 19/1988 Sb.) /od 1.1.2000 vstupuje v platnost metodika NZIS č. 61, včetně nového formuláře onkologických hlášení (NZIS 0223 a NZIS 0270)/

• Vyhláška MZ ČSR č. 91/1984 Sb., ve znění vyhlášky MZSV ČSR č. 204/1988 Sb.
• Vyhláška MZ ČR č. 225/1996 Sb.

• Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění
• Vyhláška č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolení a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají

h.   Statistické hlášení zpráva o nežádoucím účinku léku / reakci na PTZ, zpráva o závadě léku (NZIS 0251)

• Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů

1. profesionální dermatózy
2. venerické choroby
3. onkologický registr (ustanoven od roku 1976, od roku 1991 je Národní onkologický registr ČR členem International Association of Cancer Registries se sídlem v Lyonu; metodickou koordinací správy NOR na národní úrovni je pověřena Rada NOR; provozovatleem NOR na celostátní úrovni je ÚZIS ČR)

Nově navrhujeme registr genodermatóz.

1.7.   Dispenzarizace: 

příloha č.3.