Historie české dermatologie

Dermatologie a venerologie v Čechách, Československu a nakonec v České republice má dlouhou tradici. Až do vyhlášení Československé republiky v r. 1918 měla dermatologie úzký vztah k německé a rakouské dermatologii. Po rozdělení republiky na samostatné státy Českou a Slovenskou republiku v r.1993 se také osamostatnily Česká a Slovenská Dermatovenerologická Společnost, existující dosud jako Československá Dermatovenerologická Společnost do konce r. 1922, mezi kterými i nadále přetrvávají dobré vztahy a dobrá spolupráce. 

Jedním z oborů, kterým se dostalo ve druhé polovině 19. století samostatné kliniky, byla dermato-venerologie. Předchůdcem kliniky na pražské lékařské fakultě bylo oddělení pro nemoci kožní a příjičné. Již v r. 1802 byl v blízkosti Všeobecné nemocnice pronajat radnicí dům pro léčení pohlavně nemocných žen, z nichž většina byly prostitutky. Později byly tyto ženy umístěny ve vyhrazených místnostech v budově chorobince. Přednostou  nového oddělení se stal Alois K r a u s (1791-1847). V r. 1841 dostal A. Kraus povolení přednášet na svém oddělení o syfilitických nemocech a chronických vyrážkách a přednášky doplňovat demonstracemi pacientů. Oddělení se tak vlastně stalo klinikou, i když právně byla klinika založena ač na počátku 70. let. V r. 1848 se stal primářem kožního oddělení Johan W a l l e r a v r.186O převzal  vedení Josef Č e j k a, internista, který se seznámil s problematikou kožních chorob u Hebry ve Vídni. Nástupcem Čejky se stal v r. 1862 Vilém Petters. Tehdy bylo povoleno zřízení dvou klinik - česky orientované kliniky Viléma P e t t e r s e (1826-1875) a německy orientované kliniky vedené F.J. P i c k e m (1834-1910). R. 1875 však Petters zemřel a zůstala pouze Pickova klinika. Pick patřil k reprezentantům slavné vídeňské dermatologické školy. Poprvé popsal některé kožní nemoci a byl též spoluzakladatelem Německé dermatologické společnosti a odborného časopisu. 

Po rozdělení pražské lékařské fakulty na českou a německou byla 15.10.1883 slavnostně zahájena výuka na české lékařské fakultě. V čele kliniky pro nemoci kožní a příjičné stál po V. Weissovi od r. 1882 po celých 4O let Vítězslav J a n o v s k ý (1847-1925), zakladatel české vědecké dermatologické literatury, autor nových vyšetřovacích metod s využitím bakteriologie a  histologie. Byl znám i jako autor prací sociálně-lékařských a historicko-lékařských. Vydal 4 svazky učebnice pro nemoce venerické a příjičné. Spolupracoval na Mračkově učebnici kožních nemocí vydané ve Vídni, na Drascherově encyklopediia Lasserově encyklopedii kožních a příjičných nemocív Berlíně. Několik let pracoval jako redaktor časopisu českých lékařů. Publikoval v časopisech českých, německých a francouzských. Byl členem řady vědeckých zahraničních společností - ruské, německé‚ rakouské, dánské, polské, slovinské, francouzské, belgické, italské a anglické. Byl rektorem a později prorektorem University Karlovy v Praze. Byl prvním prezidentem Československé vědecké dermatologické společnosti, která byla  ustavena v Brně dne 30.12.1922. Německá kožní klinika byla až do r. 1906 řízena F.J.Pickem a poté K. K r e i b i c h e m (1869-1932), do té doby působícím  ve Štýrském Hradci. 

Moderní dermatologie. 

Začátkem r. 1920  vyšel zákon o vztahu obou pražských univerzit, který stanovil, že pouze česká univerzita je  pokračovatelkou starobylého učení Karlova s právem nazývat se Karlovou univerzitou. Druhá se  stala pouze Německou  univerzitou v Praze. Postavení Karlovy univerzity se změnilo i tím, že přestala být jedinou univerzitou ve státě. V lednu 1919 byla založena univerzita v Brně a v červnu téhož roku v Bratislavě. 

V r. 1918 odešel na odpočinek prof. V. Janovský. Na jeho místo nastoupil František Š a m b e r g e r (1871-1944), významný představitel české dermatologie před 2. světovou válkou. Po jmenování profesorem v r. l918 vedl kožní kliniku pražské lékařské fakulty až do září 1939. Zabýval se zejména patogenezí řady kožních chorob, vypracoval vlastní systém jejich klasifikace a mnoho energie věnoval protivenerickému boji. Byl uznávanou autoritou nejen u nás, ale i v zahraničí. Byl čestným členem Spolku srbských  lékařů, Dermatologické a venerologické společnosti v Bělehradě, Bukurešti, Moskvě, Sofii, Římě a ve Stockholmu, dopisujícím členem společností v Paříži, Varšavě a Kodani a členem  Říšsko-německé dermatologické společnosti. Jeho snaha o vyrovnání se české dermatologické školy se světovou dermatologií vyvrcholila uspořádáním III. sjezdu slovanských dermatologů v Praze v r. 1934. 

Po prof. Šambergerovi převzal vedení kožní kliniky Karel G a w a l o w s k ý (1890-1965). Po uzavření university nacisty byl v říjnu l943 zbaven funkce jako politicky nespolehlivý a nahrazen až do konce okupace doc. E. P e t r á č k e m (1891-1951). Přednostou I.dermatovenerologické kliniky pražské fakulty se stal až v r. l945 a v r. l946 byl jmenován jejím řádným profesorem. Ve své práci se zabýval bojem proti pohlavním nemocem jak ve Společnosti pro potlačování pohlavních chorob tak i na poli mezinárodním v Union contre le péril vénérien et les treponématoses, kde byl místopředsedou výboru.Také jeho pedagogická a vědecká činnost byla bohatá - 3 učebnice a přes 130 vědeckých prací v tuzemských i zahraničních časopisech se všeobecnou, tuberkulózní a venerologickou tématikou. 

Po válce v r. 1945 se stal vedoucím nově zřízené II. dermatovenerologické kliniky Fakulty všeobecného lékařství Karel H u b s c h m a n n (1890-1981), řádný profesor dermatologie na Universitě Karlově od r. 1934. Jako mladému asistentovi prof. Šambergra se mu dostalo důkladného vzdělání na německých, rakouských a francouzských klinikách vedených předními představiteli oboru jako byli Unna, Arning, Rille, Buschke, Jadassohn aj. Široká odborná a vědecká činnost v oblasti venerologie, kožní tuberkulózy, sklerodermie a dermatomykóz vyústila v sepsání učebnice dermatovenerologie pro ošetřovatelky a knih o "Léčení syfilis" a o "Ženské kapavce". Od druhého ročníku byl hlavním redaktorem časopisu Čs.dermatologie. Byl i velmi dobrým znalcem umění, zejména malířství. Profesor Hubschmann měl velký význam pro rozvoj české a československé dermatovenerologie. Byl posledním z generace profesorů, která formovala čsl. dermatologii od vzniku Československé republiky po 1. světové válce. 

Profesor Karel Gawalowský a profesor Karel Hubschmann , přednostové I. a II. dermatovenerologické kliniky Fakulty všeobecného lékařství University Karlovy v Praze, odešli do důchodu shodně v 7O letech. I. dermatovenerologickou kliniku pak postupně vedli prof. MUDr. Jan K o n o p í k, DrSc (1905- 1986), po r. 1945 spoluzakladatel Lékařské fakulty hygienické University Karlovy v Praze, prof. MUDr. Jiří T r a p l, DrSc (1912-1992), zakladatelčeskoslovenské dermatohistopatologie a tvůrce první klinicko-histopato-logické klasifikace maligního melanomu, prof. MUDr. Lubor J i r á s e k, CSc (1916-1998), přední představitel oboru kožních chorob z povolání a prof.MUDr. František Z á r u b a, DrSc (1932), přední odborník v oboru biochemie kůže a psoriázy.

Ve vedení II. dermatovenerologické kliniky se vystřídali prof. MUDr. Jan O b r t e l, DrSc (1903-1986), významný představitel oboru v oblasti mykologie a zjišování zevních příčin ekzému, prof. MUDr. Zdeněk Š´t á v a, DrSc (1918-1992), zaměřený na dermosklerózy a na vztahy dermatologie k interní medicíně a stomatologii a prof. MUDr. František V o s m í k, DrSc (1935), zabývající se dermatohistopatologií a kožní onkologií. Z ekonomických důvodů byly obě kožní kliniky v listopadu l997 sloučeny v jednu Dermatovenerologickou kliniku 1.Lékařské fakulty University Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice pod vedením prof.MUDr F. Vosmíka,DrSc. 

Po r. l945 byly v Praze zřízeny další dvě lékařské fakulty Karlovy university, jedna pro výchovu studentů pediatrie (1953)a druhá pro výchovu studentů hygieny. Výukovou základnou Fakulty dětského lékařství se stala I. kožní klinika Fakulty všeobecného lékařství a v jejím vedení se vystřídali doc. MUDr Adolf Kúta, doc. MUDr. Emil Neumann, MUDr. Jana Tomášková a doc. MUDr. Marie Horáková, Csc. V r. 1987 byla přednostkou kožní kliniky pediatrické větve, umístěné v nemocnici na Bulovce, ustanovena prof. MUDr. Anna F a d r h o n c o v á , Csc (1919), zaměřená na dermatologickou farmakoterapii. Nástupce prof.MUDr. Pavel B a r t á k, DrSc (1927) vynikl v oboru elektronové mikroskopie. Současnou vedoucí Dermatovenerologické kliniky 2. Lékařské fakulty University Karlovy, umístěné v Motolské nemocnici, je doc.MUDr.Jana H e r c o g o v á, Csc (1959), vědecká sekretářka České dermatologické společnosti, zabývající se problematikou Lymské borreliózy. 

Prvním přednostou dermatovenerologické kliniky Lékařské fakulty hygienické se stal prof. MUDr. Jan K o n o p í k, DrSc (1905-1986). Jeho nástupce, prof. MUDr. Tibor B i e l i c k ý, CSc (1914-1973) se věnoval problematice fotodermatóz. Doc.MUDr.Richard S c h w a n k, CSc (1911-1992) vynikl v oblasti klinické diagnostiky a diagnostiky lékových alergií. Dalším přednostou byl prof.MUDr. František N o v o t n ý, DrSc (1925), odborník v problematice psoriázy. Dalším vedoucím kliniky byl prof. MUDr. Lubor M a l i n a, DrSc (1935), zabývající se především problematikou fotodermatóz. Od r.2001 je přednostou prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc. (nar. 1958), který studuje zejména receptory pro mediátory v kůži, zabývá se psoriázou  provozuje dermatochirurgii.

Zakladatelem a prvním přednostou dermatologické kliniky Lékařské fakulty brněnské university se stal prof.MUDr Antonín T r ý b (1884-1960). Vedle rozsáhlé vědecké činnosti (publikoval přes 6O prací) se proslavil jako básník a prozaik (9 básnických sbírek, 3 romány). Jeho pokračovatelem se stal prof.MUDr.Jaroslav H o r á č e k, DrSc (1914-1991), představitel moderního biochemického a patofyziologického zaměření dermatologického výzkumu s využitím elektronové mikroskopie. Vedení kliniky převzal prof.MUDr. Jiří Z á h e j s k ý, DrSc (193O), jehož hlavními zájmy se staly, vedle dětské dermatologie, studium fyziologie kůže a problematika venerologie. V současné době vede kliniku doc. MUDr. Věra S e m r á d o v á, CSc, (1940) věnující se kožní histopatologii a zevní terapii. V r. 1989 byla zřízena 2. dermatovenerologická klinika lékařské fakulty Masarykovy university v Brně a jejím přednostou se stal prof. MUDr. Zdeněk V l a š í n, DrSc (1930), významný představitel imunodermatologie. Současnou vedoucí je doc. MUDr. Alena P o s p í š i l o v á, CSc, (1945) zabývající se především flebologií. 

Po otevření pobočky lékařské fakulty Karlovy university v Plzni po 2. světové válce se stal prvním přednostou dermatovenerologické kliniky prof.MUDr. Vlastimil R e s l, DrSc (1906-1986), významný pracovník v oboru kožních nemocí z povolání. Jeho nástupcem se stal doc. MUDr. Miroslav P o k o r n ý, CSc (1933-1988), uznávaný odborník v oboru andrologie. Současným přednostou je prof. MUDr. Vladimír R e s l, CSc, (1941) představitel experimentální dermatologie a současný předseda České dermatovenerologické společnosti. 

Další pobočka lékařské fakulty Karlovy university byla ve stejnou dobu otevřena v Hradci Králové, kde se stal prvním přednostou dermatovenerologické kliniky prof. MUDr. Břetislav J a n o u š e k, DrSc (1899-1970). Jeho nástupce, prof. MUDr. Jaroslav D a n d a, DrSc (1915) se věnoval problematice psoriázy, Acrodermatitis chronica atrophicans a venerologie a také umění (díla z keramiky, dřeva a kůry). Jeho nástupkyní se stala prof. MUDr. Věra R o z s í v a l o v á, DrSc (1924), významná odbornice v problematice puchýřnatých onemocnění a kosmetiky. Současná vedoucí kliniky doc. MUDr. Marie N o ž i č k o v á, CSc. (1937) je představitelkou oboru fotobiologie. 

Prvním profesorem dermatovenerologické kliniky nově zřízené lékařské fakulty University Palackého v Olomouci v r. 1946, byl prof.MUDr. Gustav L e j h a n e c, DrSc (1907-1973), významný představitel výzkumu fyziologie kůže a funkčního vyšetřování v dermatologii. Jeho nástupcem se stal prof. MUDr. Vladimír J o r d a, CSc (1926-1988), zaměřený na dermatohistopatologii, kožní nádory a poruchy žilního systému. Pokračovatelem práce prof. Lejhance byl prof. MUDr. Pavel H y b á š e k, DrSc (1927-1996), ustavený do funkce přednosty kliniky v r. 1988 a pokračující ve výzkumu fyziologie kůže. Současným přednostou kliniky je doc. MUDr. Milan B u č e k, CSc (1940), zamřený na dermatohistopatologii. 

Literatura

Fonseca,A da: Dermatology in Europe. A Historic Approach.
Oporto, Tip. Nunes, Lda., 1997, p. 187-191.
Hlaváčková ,L, Svobodný,P: Dějiny Všeobecné nemocnice v Praze 1790-1952. Praha, Karolinum, 1990, stran 194.
Jirásek,L.: Za profesorem MUDr. Zdenkem Šťávou,DrSc. Čs. Derm., 67, 1992, s. 371-372.
Gawalowski,K.: 100. výročí narození profesora Vítězslava Janovského. Čs.Derm.,23, 1948, s. 281-306. 
Šťáva,Z.: Za profesorem MUDr. Karlem Hubschmannem. Čs. Derm., 66,1991,s.75-76.
Záruba,F.: Poznámky k historii Česko-slovenské dermatologie. Část 1-3. Čs.Derm.,65,1990,s.116-141.

F.Vosmík